Schopnost ovládat a smysluplně využívat oheň patří nepochybně k nejvýznamnějším vynálezům lidstva. Jednou z jeho důležitých rolí bylo odnepaměti také osvětlení. Není proto divu, že právě oheň (ať už jde o louče, svíce, nebo olejové lampy) dobře posloužil pro zajištění prvního osvětlení veřejných prostor. Bezpečně víme, že veřejné osvětlení měla již mnohá antická města. Zejména olejové lampy provázejí lidstvo od starověku až do 19. století. Samotný vynález olejového svítidla pochází už z doby bronzové. Dochovaly se nám kamenné misky, které byly plněné rostlinnými oleji a využívaly dřevěnou obdobu knotu.
Argandova lampa
Ve středověku byly olejové lampy z mnoha důvodů oblíbené i pro účely veřejného osvětlení. Lojové svíčky často páchly a vytvářely nepříjemný kouř. Svíce bez zápachu byly velmi drahé a sloužily tak pouze pro osvětlení bohatých domácností. V roce 1783 předvedl švýcarský fyzik a chemik François-Pierre-Ami Argand (1750–1803) převratný vynález, označovaný po svém vynálezci Argandova lampa. Největší novinkou byl hořák s posuvným dutým knotem, který díky oboustrannému přístupu vzduchu výrazně zvyšoval svítivost hořáku lampy. Dalším vylepšením bylo umístění skleněného cylindru na rámeček pod hořák, který zlepšoval rozptyl paprsků. V mnoha různých obměnách sloužil tento vynález jak pro osvětlení místností, tak i veřejných prostor.
Plynové lampy
V průběhu 19. století bylo během modernizace velkých měst zaváděno plynové osvětlení, nejčastěji formou lamp na sloupech podobných v principu dnešnímu veřejnému osvětlení. V Brně byla postavena plynárna a zřízeno první veřejné plynové osvětlení v roce 1846. Tou dobou vzniklo také nové povolání – lampář. Ten chodil s dlouhou tyčí ráno a večer, aby rozsvěcel a zhášel lampy na sloupech.
Obloukové lampy
Vynález obloukové lampy ruského elektrotechnika Pavla Nikolajeviče Jabločkova zdokonalil český vynálezce a technik František Křižík. Ten kromě vynálezu světelné fontány, zdokonalení elektrické tramvaje a sestrojení elektromobilu významně přispěl k vylepšení obloukové lampy. V roce 1882 jeho obloukovka konkurovala na výstavě v Paříži Edisonově žárovce, a protože svítila jasněji, získala dokonce zlatou medaili. Ve stejném roce osvítil Křižík obloukovkami Hybernskou ulici v Praze. V roce 1887 bylo v Písku uvedeno do provozu první české celoměstské veřejné osvětlení. V Brně se začalo s elektrickým veřejným osvětlením v roce 1901.
Veřejné osvětlení 20. století
Aniž bychom zacházeli do technických detailů, je zjevné, že od počátku 20. století až do současnosti vládnou veřejnému osvětlení elektrické zdroje světla. Dřívější rtuťovou výbojku nahradila vysokotlaká sodíková výbojka. Ta je i v současnosti nejrozšířenějším zdrojem veřejného osvětlení v Česku. Vyznačuje se poměrně dobrou cenou vzhledem k relativně vysoké životnosti (16 000 hodin) a malými rozměry. Největší nevýhodou je dobře známé žlutooranžové světlo a nepříliš vhodné podání barev. Kromě halogenových výbojek s kvalitním bílým světlem se občas používají i další méně časté světelné zdroje. Současnost a budoucnost však rychle přebírá doposud nejmodernější dostupná technologie – LED (Light-Emitting Diode, elektroluminiscenční dioda).
LED – světlo současnosti
Zatímco v mnoha domácnostech již LED žárovky plně nahradily ty klasické, v případě veřejného osvětlení můžeme sledovat přechod na tuto technologii v přímém přenosu. Vyměnit kompletně všechny lampy a další prvky veřejného osvětlení se nedá ze dne na den. Například v Brně máme více než 41 700 míst veřejného osvětlení, z toho asi 41 200 je osvětlení ulic a zhruba 520 míst slavnostního osvětlení kulturních památek a významných budov. Každým rokem je část osvětlení nahrazena moderními LED zdroji světla. Konkrétní osvětlení je vybíráno s přihlédnutím k mnoha faktorům (kvalita podání barevného spektra, úspornost, životnost, ale také třeba řešení pro snížení světelného smogu ve městě).
Technické sítě Brno připravily v Lužánkách unikátní testovací polygon, ve kterém mohli návštěvníci vyzkoušet a pozorovat chování různých LED světel v přirozeném reálném prostředí; navíc i v kombinaci s pohybovými čidly. Svítidlo je v takovém případě nastaveno na 10 % výkonu, plný výkon se aktivuje pomocí pohybového senzoru až v momentě, kdy zaznamená chodce nebo třeba cyklistu. Po minutě a půl bez pohybu se pak světlo opět vrátí na původních 10 % výkonu.
Od využití ohně, loučí, olejových a obloukových lamp přes další elektrické zdroje až po LED technologii prošlo veřejné osvětlení mnoha menšími i většími revolucemi. Jeho úloha však zůstává stejná: zajistit obyvatelům měst a obcí bezpečí a pohodlí, v ideálním případě s co nejmenšími dopady na přírodu.
